Odjezd 18.6.2009 z H.Týna. Příjemná B20 přes německo se zastávkou na tankování v Burkhausenu . Do motorek B95 do nás kafe v Mc Donald . První neplánované zastavení před Loferem, už mezi kopci, kde Radimovo Kawa tvrdošíjně odmítala naskočit . Nechali jsme jí vychladnout a po půl hodině dělala jako by nic……

   Kačku nám tam okukoval postarší Rakušák. Vrhal na ní mlsné pohledy a vzápětí mu spadl mobil do řeky. Inu u někoho přichází trest za hříchy okamžitě , já vím o čem mluvím.

    Další cesta probíhala už normálně ale pouze z mého pohledu.Jak je vidět i starej pardál se má stále co učit. Hrnul jsem si to vpředu rychlostí téměř podle pravidel (no nějaké to procento navíc), sledoval jsem konvoj za sebou a domníval jsem se že je vše O.K. Chyby lávky! Proti všem fyzikálním zákonům když jedete stovkou, poslední z kolony zvlášť když je to doprovodné auto, které se jen tak mezi dva kamiony při předjíždění nevejde, musí letět místy až 150, pokud nechce ztratit kontakt s ostatními. Taky jsem od Ondry (řidič doprovodné toyoty) dostal náležitý díl . Řešení se nabídlo samo– doprovodné vozidlo od té doby jezdilo vepředu, jen když trošku překáželo v zatáčkách, tak se nenápadně předjelo ,nahoře se počkalo nebo se dalo repete.

    Krimelské vodopády za Zell am See byly krásnou tečkou prvního dne.Motorkáři se přezuli, převlíkli a dvoukilometrová procházka po pěších serpentinách nás přivedla k nádherným scenériím vodopádů s kouzelnými obrázky duhy v zapadajícím slunci. Na parkovišti cedule BIKE POINT 5,6 km prozrazovala že to tady s motorkami myslí vážně. Také jejich zvuky z kopců naznačovaly že to mezi nimi asi nebude legrace. Dva se objevili na parkovišti, jeden odletěl po zadním kole zpět na „trať“, na výjezdu ho nakopla menší vlnka a málem trefil třetího, který se z tratě vracel. Nicméně ve vteřině byl slyšet jak šplhá jeho litrové GSXero zpátky do kopce.